tak řečený, z Aleksandřie z také vlasti, svítězil jest nad Evgením, protivníkem svým. A také po malém časě Teodozius tak řečený ciesař obecnú smrtí, na své posteli ležě, život dokona. A když sě do svých bydl navrátichom, všecko, což nám bieše pověděl, věrně i jistě nalezechom. A po malých dnech jiní pústenníci po nás přijidechu, zvěstujíce nám, že svatý Jan bieše již vzal pokojné skončenie. A přěd svým skončením tři dni nižádného do své pelešě nepustil, ale sám jediný, na svú kolencí klečě, svému milému pánu bohu duši navrátil. Jemuž buď chvála na věky věkóm! Amen.
O svatém Apellenu, jenž bieše kovář
Opět viděchom jiného popa v téjž krajině přěbývajíce a tomu jmě bylo Apellen tak řečený, muž spravedlný a řemeslo kovářové umějieše. A což bieše potřěbie jeho bratří, točíš jiným pústenníkóm kovářového diela, vše jim bez peněz děláše. Tehdy jednoho času, když za tmy do výhně k svému dielu jdieše, tehdy diábel, proměniv sě v krásnú tvář ženskú, k němu přijide, jako by některého jeho diela potřěboval. Tehdy svatý Apellen, pochytiv z výhně vrúcie železo holú rukú, udeři v jeho tvář. Tehdy diábel počě hrozně volati a jda od ňeho i huhláše žalostivě tak, jakž všěcka jiná bratřie, ješto odtud bliz přěbýváchu, jeho huhlánie slyšiechu. A potom ten svatý Apellen z uobyčěje mějieše, že vrúcie železo v holú rukú beze všie bolesti bráše. A když do jeho domku vjidechom, velmi ochotně nás uzřě a přijě. Tu sě jěchom jeho prositi, aby nám o svých dobrých skutciech neb o jiných dobrých bratřie, ješto s ním přěbýváchu, svatý život vedúce, něco ráčil pověděti.
Tehdy svatý Apellen to povědě a řka: Na téjto púšti bližnie byl [jest]text doplněný editorem[35]doplněno podle Smetánkovy edice jeden bratr ménem Jan řečený a věku mužského. Ten svým dobrým životem i nravy i tělesným utrpením nade všě jiné pústenníky světý. […]text doplněný editorem
