ti zlí duchové často přěkážiechu, v noci mně nedadiechu modliti sě mému milému spasiteli ani mi odpočinúti dadiechu přěludové tváři, strojiece mě k nečistému myšlení a zítra v člověčie tváři přěde mnú padáchu a řkúce: Odpusť nám, tatíku, neboť smy cělú noc pokojě nedali. A já jim takto odpoviedach: Vzdalte sě ode mne vy všickni, ješto nepravdu plodíte, a mne, sluhy božieho viec nepokúšějte!
I vecě svatý Jan a řka: Milí synáčkové, pokoj a mlčěnie vždy milujte a učením svatého Písma nehrdajte a tak sě sami zpósobujte, jakž byšte svú jasnú mysl vždy bohu vzdávali a na modlitbách svých nepřěkážěli sobě! Ač mnozí dobrá diela činie čistým svědomím, súce svěcskými činy obvázáni, skutky svatými i duchovními, točíš pocěstného přijímajíce a pod svú střěchu schovávajíce a pokrm i nápoj jemu u milosrdí dadúce aneb nemocného i smutného navštěvujíce nebo kteréž koli jiné dobré věci při sobě majíc a čistý život vedúce, tacíť sú správně přěd bohem vzácní a bohu milí, na tom plniec jeho přikázanie. Avšakž ti jistí činy tělesnými jsú obvázáni a s nevěčnú sě věcí obierají. Ale ti, ktož sú od žádostí světa oddáleni a svuoj rozom i mysl i sami sě k výsosti nebeské zprostřěli, ó, daleko sú, než dřieve řečení v svém dobrém prospěli, neboť tací duchu svatému přiebytek v svém srdci činie a světa tohoto žádostí zapomanú a nic jiného než bydla věčného žiezě trpie. Ale jako by již v nebesiech bytedlně přěd bohem stojiec, slovo svatého Eliášě pověděli tak řečené: Živ jest hospodin, přěd nímžto stojím. Tak všickni ti svrchovaní péči tohoto světa po sobě pustivše, jedinú žádostí božskú zapálivše sě, v chvále i v službě božie nikdy, stojiec, nebiechu syti.
Těmi i jinými dobrými {slovy}meziřádkový přípisek soudobou rukou svatý Jan za tři dni k nám mluvieše, jímžto našich duší posíli i obnovi. A když vzemše odpuščenie i jeho požehnánie, pryč sě brachom. I vecě nám a řka: Synáčkové, s pokojem přěbývajte! A také to za noviny vězte, že dnešní den Teodozius, ciesař nábožný
