a po svú rukú pokrmu sobě dobývajě a drzost tělesnú krotě postem.
A pak po mnohých letech vzmyslich sě, abych sě vrátil do svých vlastí, ano ješťe máti bieše živa, ale otec již bieše umřěl. A chtě ji utěšiti a potom prodada sbožíce, abych chudým diel rozdělil a s druhé strany klášter ustavil. A stydě sě pověděti, a třetí čést chtiech schovati na potřěbie. Tehdy opat muoj mně vecě, že je to diábelské pokušenie i jeho chytrost v žádosti svěcského sbožie a cti. A také sě to ku psu přirovnává, když pokrm ztratí, i vrátí sě zasě k ňemu. A že jest tak mnoho {pústenníkóv}meziřádkový přípisek soudobou rukou; * zapsáno na razuře přělstil a nikdy zěvně, ale vždy lestně. I vykládáše mi mnoho ten muoj opat z Písma svatého. A také mi to povědě, že na počátcě Adama a Evu lstí z rájě vysadil. A když mne nemože přěmluviti, klek přěde mnú i počě mne prositi, abych neostával zákona, abych sě sám neoklamal a neproradil. A také, abych, držě za pluh, vzpět nehleděl. I vecě stařec Malchus: É, běda mně, hubenému, že sem sě dal zlému a nešlechetnému myšlení přěmoci. A mně, by mi on radil ne pro muoj užitek, ale hledajě svého utěšenie. Tehdy mě počě provoditi tu muoj opat, jako by mě na pohřeb nesli s velikú žalostí. A naposledy mě žehnajě, vecě: Vizi tě, synáčku, znamenán si diábelským šrámem. A opět vecě: Ovcě, když vyběhne z uovčincě, inhed jest vlk hotov lapiti ji a sniesti.
A u té cěsty, jížto jdu z toho města Beria do Edisi tak řečeného města, tu je púště u samé silnicě.
