ale jako drahá vuoně z jeho těla jdieše. A tak urozoměch, že jest již umřěl. A ulek sě i jěch sě srdečně plakati. A přichýliv sě i počěch jeho cělovati po tváři. A objem jej i počěch naň žehrati a řka: Otče, komus mě poručil aneb kde já tvé spravedlivé učenie naleznu? Ba, i co za tě budu odpoviedati, když kto přijdú k tobě a tebe hledajíce? Ba, kto sě vzdrží, vzezřě na tvuoj přiebytek, by neplakal? A když nemocní přídú, což já jim odpoviem? A co já sám sobě zději? Dnes tě vizi, a zajtra a viec tebe neopatřím. A jiného mnoho mluviv i usnuch. A on mi sě inhed zěvi a řka: Neopúštěj slúpa, na ňemžť sem já přěbýval. Aniž jím hýbaj, na ňemžtoť sem skončal. A sejda, učiň dosti a vzkaž o mně do Antiochie velmi tajně, ať by nebyl hluk veliký. Jáť sem již skončěl, a jakž buoh ráčil, tak jest učinil. A ty na tomto miestě ostaneš mne miesto, ať hospodin tvého trudu odplatí v nebeském království. Ani mne pyč mnoho. A když z toho sna procítich a jako ulek sě, vecěch: Otče, pomni na mě v svém svatém přiebytcě. A pozdvih jeho rúcha i pocělovach jeho nohy svaté. A ujem jeho za ruku i položich ji na oči i vecěch: Oroduj za mě, muoj otče! Opět počěch pláčě řéci: Smiem li svatosti tvé vzieti pro památku? A v tu dobu sě hnu jeho tělo, až já sě užas, i nesměch sě jeho dotknúti.
A sšed velmi brzo, jakž nižádný nezvědě, i poslach do Antiochie k biskupu.
