A on inhed by se třmi jinými biskupy a nimi mistr slavný Ardoborius řečený. A tu openše slúp oponú drahú, zlatem vytikovanú, a sňemše jeho doluov i položichu přěd uoltářem u slúpa. A pak sě ptáčci sebravše i létáchu, ščebecíce, jako by plakali nad slúpem. A to všicni vidiechu. I by pláč veliký od lidí i od dobytka dobřě za sedm mil vzdálí. Tak sem dlúho toho pozoroval, jakž sem najdále mohl viděti, ale toho nevědě, božím li to posláním bylo o těch ptáčciech.
A pak když nesiechu svatého Simeona na párách, tehdy biskup z Antiochie chtě brady jeho utrhnúti pro požehnánie i dotče sě jeho. A tu jemu inhed ruka uschla. A mnohými modlitvami a prosbú ledva jemu uprosichu, že sě jemu ruka k zdraví navráti.
A když jeho přinesechu do Antiochie, tehdy všěcka obec té vlasti, v niežto bieše umřěl, plakáchu, že jim tak velikú svatost odjěli sú. A bieše biskup z Antiochie přisáhl, aby sě jeho těla ižádný nedotekl.
A když s ním přijidechu do toho městečka, jenž sluove Meroa, pět mil vzdálí od Antiochie, nemožechu jím nikame hnúti. A jeden člověk, jenž bieše čtyřidcěti let hluch, i pade přěd márami a volajě a slyšě, jenžto dřieve hluch i něm bieše, i vecě: É, vítaj, božie sluho, tvéť mě jest příštie uzdravilo. A doněvadžť sem živ, chciť rád slúžiti. A vstav i ujě máry za jedno nosidlo a inhed sě hnu s toho miesta, jímž dřiev nemožiechu hnúti.
