aby sě bohu tam klaněl, jenžť jest tě stvořil k sobě podobna. Jižť sem vymluvil, nemeškajž vstúpiti! Tehdy svatý Simeon vzdav bohu chválu i vecě: É, hospodine, chceš mě, hřiešného, vzieti do nebes? A jakž vzdviže pravú nohu, chtě na vuoz vstúpiti, vzdvih pravú ruku i požehna sě svatým křížem. A když učini znamenie svatého křížě, inhed diábel i s svú přípravú zhynu, jako prach zhyne přěd větrem.
Tehdy svatý Simeon uzřěv obludu diábelskú a rozpomanuv sě i vecě sám k sobě a k své nozě: Ó, nevrátíš sě sěm zasě, ale musíš tak státi do mé smrti a doniž mne hospodin neráčí navštieviti. A tak diábel na zimě přičini bolesti k jeho nozě, že sě zapeče i počě hníti, takže množstvie črvuov lezieše z jeho nohy na slúp a s slúpa na zemi. A tak sta do roka na tom slúpě na jedné nozě. A tu jest byl jeden mladec při tom, jemuž Antoní diechu, jenž to jest viděl a popsal. Ten podlé jeho přikázanie sbierajě črvy, jenž padáchu na zemi, i podáváše jemu zasě nahoru. A on jě sobě kladieše v nežity, jako Job činieše, a řka: Jězte, cožť vám jest buoh dal.
A uslyšav to Baziliškus, král saracénský, ty pověsti o ňem i přijide k ňemu. A uzřěv jeho, an modlitbu vzhuoru k bohu vzdává a črvie z ňeho doluov padáchu na zemi, a přišed i vzě črvy s pravú věrú i položi je na oči. Uzřěv jeho svatý Simeon
