A modléch sě a žalmy pějiech, jimžto sem sě byl v klášteřě naučil. A již mi bieše milá má robota i děkovách bohu z toho, že sem stav mnichový, jenž sem byl z své mladosti ztratil, ten sem na púšti nalezl.
Ó, že nic nemuož býti bezpečno přěd diáblem! Ó, co má lstí a nepřiezní k nám, že mě jest zde nalezl zlý a závistivý diábel! A uzřěv ten pán, že jemu přibývá stáda jeho, a nenalez při mně ižádné lsti, neb biech přikázanie svatého Pavla slyšal, aby pánu slúžil věrně jako bohu, a chtě mi odplatiti, aby mě viece sobě věrna učinil, i odda mi tu jistú ženku, jenž bieše se mnú zajata. A když nechtiech, a řka, že sem křěsťan a že mi neslušie živého mužě ženy pojieti, neb bieše také s námi zajat její muž, a že jej jiný pán zajal s sebú. Tehdy ten pán milostivý rozhněvav sě, vytrh meč. Bych byl velmi brzo jie nevzal pod paži, ale on mě byl inhed zahubil. A již bieše ovšem temnějšie noc přišla. Tu pojem druhú, novú manželku i udeřichova sě oba u pláč a oba sě odpověděchva cizoložstva spáchati. A tu tepruv učich své vězenie. A pad křížem na zemi i počěch plakati mnichového stavu, jejžto již tratiech já, hubenec, a do sie doby sem sě držal. A k tomu sú mě moji hřieši připravili, že sem na stará kolena musil muž býti cizie ženy. Což mi probude, že sem opustil vlast svú a otcě a mateř i vše sbožie, když toto učiním, jehož abych nečinil, ono sem opustil. A snad mi sě je toto proto stalo, že sem byl zamyslil sě do své vlasti vrátiti. I co chceva
