A také tu vášni mějieše, že všecka bratřie, ješto s ním přěbýváchu, dřieve božie tělo přijímáchu nežli tělesný pokrm. A to ledva do poledne a někdy tak až do nešporuov budiechu a poslúchajíc slova božieho a přikázaní jeho bez přěstánie sě učiece. A potom pokrm přijmúc, někteří z nich jdiechu na púšť a Písmo svaté pamětlivě přěs cělú noc na svém srdci rozpomínajíc. A druzí na témž miestě ostáváchu a tak bedlivě v chvále božie přěs cělú noc trváchu. A někteří z nich o poledni z svých jěskyň vyjdúce a přijmúc milost boží, inhed pryč jdiechu, jediné ten pokrm duchovní přijmúce. A to činiechu za mnoho časuov.
A tak mnoho nám svatý Appolonius rozkazováše a učieše o svatém utrpení a také ochotně hostí přijětí, abychom pocěstné jako samého boha přijímali a miesto boha sě jim poklonili z dávných a z cných obyčějuov, že v tváři každého pocěstného samého boha přijímáme tak, jakož jest syn boží ve Čtení pověděl a řka: Hostem sem byl a přijěli ste mě. Opět viece svatý Appolonius činieše, že pocěstné bratřie mnohé bez jich dieky na pokoj vodieše do svého domku, příkladem svatého Lota, jenž v Sodomě přěbývajě, s jinými pocěstnými anděly do svého domu bezděky vodě, a také své mníšky napomínáše, aby na každý den přijímali tělo božie, ač to muož býti, neb ktož sě oddalijí od té svatosti, ti budú oddáleni milosti božie. Neb to sám spasitel ve Čtení praví a řka: Ktož přijímá mé tělo a mú krev, ve mně přěbývá a já v ňem. Nebo na každé mši smrt syna božieho sě pamatuje, a proto mnohým mníškóm užitečných příkladuov přidává.
