Nechoďte tam, neboť jest úřitná tvář, neb nebudete moci toho snésti, jakž jej uzříte, a to proto, neb ste nikdy takež tváři nevídali. Ale sám pravieše, že jej často vídal. Jehož velikost bieše nepodobna k vieřě a vzdélí bieše na patnádcte loket. A přiblíživ sě k té jeskyni sám i prosieše nás, abychom tam přistúpili a toho našeho bratra, ješto ještěra chtieše zahubiti, odtad odvede velikú prosbú. A přišed k nám i počě nás ze mdlé viery tresktati.
A potom nás ochotně do svého domku vede, abychom tu odpočinuli, a to nám počě rozprávěti, že na tom miestě byl jeden svatý muž; a já sem byl jeho učedlník, a tomu řiekáchu Amon. A skrzě toho svatého otcě milý buoh mnoho divuov ukázal.
A mezi všěmi divy najprvé od ňeho to pravie, že padúchové, často k ňemu přijdúc, jediný ten chléb, jehožto požíváše, jemu odejměchu. A bylo li by takého co, ješto on k užitku a ku pokrmu schoval, vše mu pobrachu. A když tak často od těch padúchuov trpieše násilé, jednoho dne jide na púšť. I naleze dva ješťery veliká. I káza jima po sobě jíti k svému přiebytku a dveří jima káza střieci. A když k ňemu ti padúchové, jakož byli obykli, pojidechu a uzřěvše ty ješťery, i vystúpichu z smysla i oněměchu i padechu inhed nicí. A když to ten svatý Amon uči, vyšed ven i naleze jě jako zbité. A přistúpiv i zdviže jě a počě jim porokovati a řka: Vidíte li, že ste ukrutnějšé nežli divoká a jedovatá zvieřata? Neb ta jedovatá zvěř moci božie poslúchá, ale vy ani sě boha bojíte, ani sě nás, slúh božích, stydíte! A tak jich milostivě potresktav, v svuoj jě
