A to bieše již k večeru. I pospěši, zda by jej mohl ješťe živa viděti. A ješťe podál odtovad bieše a nechtě v noci jíti v tu ulici, neb to mějieše na paměti, což jest sám náš spasitel pověděl a řka: Choďte, doniž světlo jest, točíš den, aby vás tma neobklíčila. Neb ktož chodí po světlu, neurazí sě. A když již uzřě, ano slunce chce zajíti, i vecě: Ve jmě Jezukristovo postuoj maličko, zdať já přijdu k tomu nemocnému na to miesto! Tehdy slunce, kakž již bieše počalo zacházěti, opět sě navráti a dřieve nezajide, až svatý Mucius tam přijide. A uznamenavše ta bratřie, jěžto bieše ten svatý ustavil, ano slunce stojí proti běhu přirozenému tolik časuov, i počěchu sě diviti zázraku takému, co by sě tiem mienilo, že slunce nezajde tak dlúho. A když uzřěchu svatého Mucie s púště k nim jdúce, i počěchu jeho tázati, kteraké by to znamenie bylo, ješto slunce ukazováše. Tehdy on jim vecě: Zdali nepomníte slóv syna božieho, ješto jest ve Čtení pověděl? Budete li mieti vieru v sobě, jako zrno horčičné jest, muožete divy činiti věčšie nežli tyto. Tehdy oni znamenavše, že slunce skrzě jeho modlitbu i vieru proti přirození svému stáše, počěchu sě boha viece báti. A mnozí z nich k ňemu sě přivinuvše a jeho zákon přijemše, jěchu sě jeho následovati. A když svatý Mucius vnide v domek toho bratra, pro něhož jest pospiechal, i naleze jej mrtva. A přistúpiv k jeho postélcě i počě jeho cělovati a tak řka: Čeho [viece]text doplněný editorem[198]doplněno podle Smetánkovy edice žádáš, bratře? Přěd buoh li jíti a s ním přěbývati, čili sě k svému tělesenství navrátiti?