Na téjž púšti, ale podál, přěbýváše jeden pop, pústenničí život veda, jemužto Kopres řiekáchu. Ten sobě dobřě osmdesát let mějieše a mnoho divuov a zázrakuov činieše. Neduživé uzdravováše a běsy z lidí vyhánieše. Ten když nás uzřě, míle nás přijě v svuoj domek. A po modlitbě nohy našě umyv i počě nás tázati, co sě na světě dálo. Tehdy my počěchom jeho samého prositi, aby on nám ráčil něco o svých o dobrých činiech pověděti, z ňehožto bychom mohli božie milosti duostojni býti. Tehdy on nic nepomeškav, jě sě nám o svém přiebytcě i o jiných otcích svatých pořád rozprávěti, že sú byli mnozí otci světí velikého přěd bohem zaslúženie a já sem z nich najmenší. I vecě: Toť nic nenie, což do mne vidíte, proti jiným otcóm svatým.
Bieše, vecě, na tomto miestě slavný muž dřieve než já, Mucius řečený. Ten všěm jiným k spasení cěstu ukazováše. Ten svatý Mucius najprvé bieše pohan a padúch přěhrozný i přěbojník veliký. Tehdy k ňemu boží hlas tiem činem: K domu jedné noci ku panní jedné šlechetné a chtě pokrásti. A když na střěchu vstúpi, těch činóv hledajě, kudy by mohl do domu vníti, a cělú noc pracovav, nic nemože prospěti. Tehdy pracovav mnoho nadarmo a nemože sě snu odjieti. A tak v tom spaní zěvi sě jemu jeden v královém oděvě a tak jemu řka: Náhle ostaň toho jěšitenstvie a krve lidské prolévati přěstaň i všeho krádežě a obrať sě k stavu duchovniemu a v andělské rytieřstvie v nebesiech! A po dnešní den přěbývaj v dobrých skutciech! A já tě vévodú a kniežětem
