učiním rytieřstvie. Tehdy to ten jistý míle uslyšě. I káza jemu ten jistý, ješto bieše v královém oděvě, v sbor mnišský. I učini jej nad tiem sborem kňéžětem. Tehdy, když procíti ze sna, uzřě pannu přěd sebú a ta jeho tázáše, kto by on byl, neb odkud li, neb poč by k nie přišel. Tehdy jiej nic neodpověděv i počě jie prositi, aby mu kostel ukázala. Tehdy ona urozomě, že to božie vuole bieše, inhed jeho vede do kostela a da jej ke knězi, od ňehožto knězě žádáše pokřťenie a pokánie. Tehdy ti, ješto jej znáchu ve všem jěšitenství, podivichu sě jeho řěči, aneb ustavičnost bieše jeho u vieřě potvrdila. Tehdy jemu vecěchu: Chceš li, ovšem toho zlého muožeš ostati. Tehdy přijem zákonní stav i počě prositi naučenie, skrzěňž by mohl přijíti k spasení. Tehdy jemu ti kněžie tři veršíky přěčtú najprvnie v žaltáři a naučie jej. Tehdy on srozoměv těm veršíkóm a přěčet jě i vecě, že jest dosti k spasení. A pobyv tu s nimi tři dni i bra sě na púšť. A tu mnoho časuov bydle, ve dne i v noci na modlitbách s pláčem trváše a bylinkú a kořeníčkem živ bieše. A vrátiv sě k tomu kostelu, tři veršíky těm kněžím, netoliko ta slova, ale i skutky jim vráti. Ti kněžie počěchu sě diviti, že nedávno sě obrátiv, tak ukrutné utrpenie činieše. A naučivše jej lépe svatému Písmu i žádáchu s ním přěbývati. Tehdy on, chtě plniti poslušenstvie, i přěby s nimi týden a opět na púšť jide. A tu přěbýva sedm let v utrpení a v chudobě. I obdržě plnost milosti u hospodina, takže bezmál vše svaté Písmo mějieše na paměti.