že oráčkóm, když sú ji posěli, obapoly sě ledva vrátilo. A črvie jedni, když osěnie vyšlo, přijědiechu. A ti oráčkové biechu pohanové. A když já jě naučich v Jezukrista věřiti a již křěstěné jsúce, i přichodiechu ke mně a prosiece, abych boha prosil za jich osěnie. A když jim pověděch, že sem boha za ně prosil, ale aby vieru měli k bohu, aby to ráčil učiniti, tehdy oni každý vzem v záhubie piesku i prosiechu, abych jim požehnal ve jmě božie. A tu sem jim řekl: Podlé vašie viery staň sě vám! Tehdy oni smiesili piesek s tiem sěmenem, ješto chtiechu sieti, i vsěli každý po svém poli. A pak sě jim tak dobřě rodilo jako kde po všie zemi Ejipské. A ten mají obyčěj, že na každé léto dvakrát přichodie a tu jim požehnávám ten piesek.
A také vám to chci pověděti, což mi hospodin skrzě své slavné jmě ráčil dáti. Jednú jidech do města i nalezech člověka zlého, jemuž diechu Manicheus. A ten svodieše lidi s pravé viery. S tiem sem měl pohádku. Ale že on bieše velmi lestný a chytrý, nemoha jeho přěmoci slovy i vecěch mezi všěmi lidmi: Zaněťte oheň a kohožť neožže, tenť bude práv a jeho viera bude pravá. A když to vecěch, velmi sě to lidu slíbi, i zanietichu oheň velmi veliký. Tehdy já pochopiv jej i potažech jeho za sebú. Tehdy on vecě: Ne tak, ale abychom oblášť šli! A ty, ještos to zamyslil, vejdi napřěd! Tehdy já požehnav sě jménem boha mého Jezukrista i vstúpich prostřěd plamene. Tu sě plamen i na sí i na onu stranu obráti a já stách prostřěd ohně, oheň mne ovšem nikděž neožže. A uzřěvše to lidé, počěchu sě diviti
