všeho mocen. A což muože, to vždy muože, aneb jest buoh dobrý? Ale ty, diáble, proč si tak zlý? A to vše, ješto smy pověděli o starších i nábožnějších svatých otcóv a ty skutky svatého Appolonie tak sme nalezli podlé jich pravenie spravedlného. I to všecko, což sme od jiných otcuov svatých, ješto s ním přěbývali, slyšěli. A toho sme mnohem viec svýma očima viděli. Plné košě chleba na prázdné stoly nesúce, a když stolové plni chleba biechu a najědiechu sě toho chleba do sytosti a všěcky plny košě s stoluov, jakož sú dřieve byly, nabrachu.
Opět jiného času, co sme u svatého Appollonie viděli, toho nezatajíme. Třie bratřie biechom v tovařišství, ješto jdiechom k ňemu. A daleko od jeho kláštera vyjidechu proti nám jeho bratřie, točíš mníškové a ti nám pověděchu, že přěde třmi dny od ňeho o našem příští slyšeli, i vyběžechu ti bratřie proti nám a boha v žalmiech chváléce. Neb ten obyčěj mějiechu vyběhnúti proti všěm mníškóm, kteří sú k nim přichodili. A poklonivše sě až k zemi i pocělovachu nás a sobě nás ukázavše i vecěchu a řkúc: Toť sú ta bratřie, o nichžto nám svatý Apolonius přěde třmi dni pověděl a řka: Přijdú třie bratřie po třech dnech z Jeruzaléma. Tehdy pojidechu jedni napřěd, druzí po nás, spievajíce žalmy bohu na čest a na chválu. A když sě přiblížichom, uslyšav nás svatý Appolonius boha chváléce i vyběže proti nám. A pokloniv sě najprvé, s svým pocělováním míle ny přijě. A když vnidechom v klášter, učiniv najprvé modlitbu, našě nohy svýma rukama umy i to všecko naplni, což slušie k tělesnému odpočinutí, aneb ten obyčěj mějieše, všěm příchozím tak činiti.
