Toto jest psáno o púštění krve, z čeho a proč a kdy máš púštěti, sebrané z mnohých knih lékařských, neb se mnozí lazebníci žil chybují a na ně trefiti neumějí. Ale ktož čísti bude a pamatovati, nalezneť, i také těmito tatrmánky zpravie se úplně, buďto baňkami, anebo žilami. A najprvé, proč má člověk púštěti a který čas, také po těch tatrmaních netoliko lazebníci spravovati se budú, ale také i ranní lékaři se mohú zpravovati.
Ale že púštěnie jest užitečno, když se časně púštie, činí a dává počátek zdravie, mysl veselú činí, pamět ostří, měchýř čistí, mozku v hlavě počišťuje, mozk v kostech zahřívá, sluch otvierá, ohyzdu a vošklivost rozděluje, žaludku prospievá a lehčejšie hlas přivodí, smysl ostří, slzy stavuje neb zadržuje, zvláštnú krev pustí, zbytečnú vyvodí, život prodlévá, odýmanie větrné skrocuje, snu přílišného umenšuje, tesknost odjímá a všecky nemoci rozmnožené rozpuzuje časné krve púštěnie.
Ale púštěnie najlepšie jest v podletí, jakožto máje měsíce, pro množstvie zbytečných věcí, mokrostí. A také na podzim, jako zářie měsíce, pro zlost a nedostatek prvních všech věcí. Ale já pravím, že núze vuole nemá, protož když jest tomu potřebie, púštěj
