mokrá byla. A od toho Arména byla mast takto rozkázaná: Vezmi semenec dobrý totiž ozimý a ten zetři, potom vínem rozpusť, což máš najlepšie, k tomu vezmi starého sádla vymočeného, což muožeš najstaršie, a vosk jarý a luoj jelení, ten vytáhne a mladí maso a zdraví, pryskyřice a bielé kadidlo, zpusť to vše v hromadu, mažiž tú mastí. A ten kazatel praví, že nám ten Armén neradil všecku ránu zahojiti než jako peniez otevříti druhému člověku. A druhému neškodí nic, až všecko zahojí, jakž se komu zdá.
Komu noha hnije neb jiná věc na těle, buďto ženě
Vezmi hus, zsekaj ji dobře i s kostmi, též vymočený úhoř zsekaj, vezmi staré sádlo vymočené a kozlového luoje, tiem viece, ať by toto nebylo řietko, zvařiž to pak všecko spolu, pak žebříček zetři na prach, pak vespiž to, když se poškvaří, ať všecko vře, též přičině kořenie, ztluka v to, potom naposledy vyždmi skrze pevnú šatu, schovaj do pušky, mažiž se ráno a večer.
Itemcizojazyčný text syp tento prach na to
Vezmi bobky kravie a kozie také, obojích za roveň, tři vajce, vyvrž žlútky, zsuš ty všecky věci, a grunšpátu rozetra vsypiž k tomu a puol lotu kafru vdělajž mezi to, sypiž ten prach na tu shnilinu, kdež mažeš mastí, a také úd ledakterýž zhojíš, i novú ránu, ale v ni prachu nesyp, neb kdy se utne, aby toho prachu nesypal, než kdež shnilá miesta teklivá potřebie hojiti. Ten tiem nasýpaj prachem, zkušeno jest.
Proti nohám shnilým
Vezmi špik vepřový nový anebo vymočené staré sádlo a pryskyřice, totiž živice, tolikéž jako dřevěného oleje, muože li býti, i lněného oleje,
