ješto z rájě teče, tu bezmál neztonuchom.
Sedmá našě příhoda bieše, když biechom na jednom jezeřě. Tu sě vztrže vietr veliký i počě lodí s námi točiti, až nás na jeden ostrov vyvrže. Tu nás zima bezmál nezmoři, neb bieše zimnieho času.
Osmú příhodu miechom, když diechom k těm klášteróm, ješto sú v Nitrie. Tu přijidechom na jedno miesto a tu bieše jezero, ješto z Nila z té řěky voda u povodeň vychodiec, učinila bieše v tom jezeřě jědovatých žížel přěmnoho a najviece kokodriluov ješťeruov a ti lidi jědiechu. A biechu na vslunie vylezli i ležiechu nad jezerem zesnuvše. A tak že my mniechom, by byli zmrlí. Tu my přistúpichom, jich velikost chtiece opatřiti. A jakž uslyšěchu debsánie našich nóh, tu sě vzchopivše, po nás poběžechu velikú ručestí. Tu my velikým hlasem zvolachom a u veliké úžěsti božie jmě vzýváchom. Jehožto milost hotově nám přispě a ti ješťerové, ješto nás honiechu, u jezero sě obrátichu a vpadachu. A my jidechom do kláštera bez úraza, děkujíce bohu našemu milému, jenž nás zprostil z těch příhod a také nám divy ukázal. Jemuž buď čest i chvála na věky věkuov. AMEN
Skonaly sě prvnie kniehy o šlechetných otcích svatých, o jich životech i o diviech velikých.
Pak sě počne přěmluva svatého Jeronýma na druhé kniehy na druhé straně.
