těch, kteréž sme viděli, daleko slavnější i duostojnější byli, a k nim sme nemohli dojíti pro nebezpečnost. Neb ač všady jsú po těch vlastech padúchové, avšakž najviec v těch vlastech za tiem městem, jemuž dějí Licho, líté padúchy mají. A protož nemohli sme nikudyž k nim přijíti. Nebo jest to pravá pravda, že sme k těm, u nichžto smy byli, bez příhody nepřišli.
Na téj cěstě sedmkrát sme měli smrtedlnú příhodu a na osmé příhodě nepřěpustil buoh nižádné sě škodě nám státi.
Najprvé pět dní a pět nocí chodiece po púšti, byli sme velmi ustalí a velikú žiezn mějiechom.
Opět jiného času vjidechom na jedno miesto v duol u veliký, z ňehož dieše pára slaná. A té když slunce duojdieše, v kusy solné sě obracováše, jako mráz vodu v led obrátí. Že kdy sme po tom dolu a po tom krušci šli bosými nohami, tu nás zjedl krušec do krve i maso s našich nóh sedráno bylo. A netolik bieše, ale v najtvrzšie obuvi jako by zřězal. Odtad s velikú prací ledva sě vybrachom.
Opět jidechom po púšti i vnidechom v jeden duol a v tom bieše jezero. A to vodu požieráše. A bieše v ňem plno křemenicě a bláto smrduté. Tu břidechom i počěchom tápati a velikým hlasem zvolachom k hospodinu a řkúce: Ó, uzdrav ny, hospodine, a rač nám pomoci z této vody, v niež sme ustrnuli.
Čtvrtú příhodu měli sme u vodě, ješto byla u povodeň vyšla z Nila, z té rajské řěky. Tu sme tři dni tápali a ledva sme z nie vyšli.
Pátú příhodu sme měli, když podlé mořě diechom. Tu nás padúši velmi daleko honili. A když nás nemožechu zhoniti, jako ny smysla tiem hoňením zbavichu.
Šesté sě nám velmi zle přihodilo, když ploviechom po Nilu po té řěcě,
