a děkujě a chvále moc našeho boha, pána Jezukrista.
Bieše jeden bratr na púšti Siche tak řečené, hotový a velmi rychlý k dielu božiemu a u přěbývaní duchovniem. Tomu diábel, nepřietel člověčieho pokolenie, da myšlenie, že počě vzpomínati na jednu ženu známú a velmi krásnú i počě sě velmi na své mysli mútiti. I přihodi sě božím zpósobením, že jeden bratr z Ejipta přijide k ňemu navštěvovat jeho. A když mezi sebú mluviešta, tak že uda sě jemu pověděti o té ženě, že jest umřěla ta jistá žena, v jejiežto tváři jemu diábel přěkážieše. To uslyšav, po malých dnech jide na to miesto, kdež jejie tělo bylo pochováno, i odkopa v noci její rov a svým pláštěm počě třieti ten smrdutý hnuoj. A vrátiv sě do peléšky i položi přěd sebú ten smrdutý hnuoj a tak řka: Nuže, již máš za dost, cožs žádala, budiž jie syta. A tak tiem smradem mučieše sám sě, až jeho i osta to diábelské přěkážěnie.
{O dvú svatých pústeníciech}meziřádkový přípisek mladší rukou
Dva bratry mnichy biešta šla do města, abyšta prodala to, což biešta nadělala cělý rok. A když z ní jeden vyjide potřěby kupovat, druhý ostav v hospodě i dopusti sě smilstva. A když přijide ten druhý bratr, i vecě: Již sva zpósobila, což nám bylo potřěbie. Poďvaž již do své pelešě! Odpovědě jemu druhý ten bratr a řka: Nemohu sě vrátiti. Tu ho bratr otáza, proč by sě nemohl vrátiti do pelešě. On jemu vecě a řka: Když ty jide ode mne, tu sem já sě pak dopustil smilstva, a proto sě nechci vrátiti. Tu bratr jeho, chtě jej k spasení navrátiti a jeho duši získati, s přísahú jemu povědě a řka: A já také, když od tebe jidech,
