aneb bieše nebezpečno pro padúchy, ješto lidi hubiechu. A již diábel nevědieše, kam sě vrha ani co čině, jenžto sě dřiev svelíčieše, a řka: Vstúpím nad nebesa i nad hvězdy a budu roven najvyššiemu, vidieše sě od mládencě přěmožena i dřieve, nežli mohl kdy pro svú mladost shřěšiti, potlačena sě viděl. I počě tomu mládenci na mysl vznositi a rozžéhati v tělesné žádosti a připravujě k tomu myšlení mládencě božieho, jehož nevědieše, a tu pýchu na mysl, jenž on nikdy neznal. Tehdy sě rozhněvav sám na sě i udeři sě pěstí u prsi, jako chtě myšlenie pěstí vyraziti, a řka: Já tě, osle, připravím, že sě nebudeš bočiti, ani tebe budu jěčným chlebem krmiti, ale plevami a hladem a žiezí tě ukroci a po vedru a po mrazě tě zhubím, aby spieše pokrmu nežli tělesné žádosti potřěboval ani pomyslil. A protož jediné bylinu a málo malin třetí neb čtvrtý, když již omdléše, pozobal. A vždy sě modléše, kopajě zemi motykú, aby úsilé dielem obtiežil. A také z sítie pleta košíky, následováše mnichuov ejipských a k tomu sluov svatého Pavla, ještož die: Ten, ktož nedělá, aby také nejědl.
A tak sě umdliv a zhubiv své tělo, že jeho jediné kosti biechu. A pak jedné noci uslyšě dietěcie kovékanie, ovčie měčěnie, volové búkanie, pláč jako ženský, lvové řvánie, jězdcové debsánie i rozličné potvořené hlasy. A to bieše proto, aby dřieve zvukem nežli zrakem opatřě a užasna sě i zaběhl.
