Svatý Ilarion byl jest rodem z Tabata, tak řečeného městečka, jenžto jest pět mil vzdálí od Baza, města Palestinské vlasti. A to leží na poledne. A když mějieše otcě a mateř, ješto sě modlám modléchu, a, jakž Písmo praví, ruožě z trnu vzkvetla jest, dachu jeho do Alexandřie, aby sě Písmu učil. A tu sě vskořě mnoho Písmu i dobrým skutkóm nauči, neb sě přivede, že všěm míl bieše a múdrý své řěči. A jenžto jest ze všeho najvěčšie, že v boha Jezukrista silně věřieše. A nekocháše sě v nižádné svěcké věci, ale všicku mysl bieše přiložil k sboru křěsťanskému, aby v ňem přěbýval.
A když uslyšě slavný přiebytek svatého Antonie, že sě po všem Ejiptě pronesl, roznietiv sě žádostí, chtě jeho opatřiti, i jide na púšť. A inhed jakž jej uzřě, tak proměniv svuoj oděv i by s ním dobřě za dva mesiecě, spatrujě úřad jeho přiebytka i jeho šlechetné obyčějě a kterak sě často modlí a kterak pokorně přijímá bratří a kterak sršatě treskce. A kterak ochotně k dobrým skutkóm nutí a kteraké utrpenie činí. A nižádná jeho nemoc ni utrpenie postu přěrušiti nemuož. Ale již nemoha toho déle trpěti učiščenie těch, ješto k svatému Antoní chodiechu pro rozličné přiekazy a bolesti a pro diábelské přěkážěnie, ani toho za sličné ani za podobné majě, by z měst lidé na púšť chodili, ale radějí chtě takež počieti, jakož byl svatý Antoní počal, řka,
