ani přívuzenstvie nemožieše odvrátiti. Jehož pak buoh jest nepřězřěl jemu. Takež jemu bieše ukrutnu jako milostivu býti, vše jedno. Tomu když ten přěmúdrý mladec urozomě, i uteče na púšť v hory, kdežto by byl bezpečen, vóli v skutek obráti. A tak pojide, zlehky postávajě, a to často čině. I naleze horu křemenatú, a v té bieše jeskyně napřěd úzká a vnitř velmi veliká a ta sě kamenem zavieráše. Jejž odvaliv, jakožto jest člověčie žádost zvěděti vždy tajnú věc, i vnide tam. A v té jeskyni bieše studnicě velmi dobrá, a to, což z nie tečieše, inhed přěd jěskyní sě zatratieše. A po té hořě bieše mnoho chalúpek, v nichžto bieše mnoho starých nákovadlnuov a kladiv, ješto falešné peniezě kovaly. Jakožto ejipščí listové svědčie, že je to byl obraz něčí tajně toho času, kdyžto Kleopatra kněžna pojala Antonie.
A protož počě milovati to miesto svatý Pavel, jako by jemu bylo bohem dané. I by tu všěcky svého věku dni, modle sě bohu. A za oděv i za pokrm list palmový a jabléčka mějieše. A zda by sě to komu zdálo nepodobno, tomuť jest sám Jezus Kristus svědek i světí jeho andělé, že na té púšti, ješto jest podlé té vlasti, jiežto dějí Syria, a mezi Saracény, viděl sem mnichy i viděni sú od jiných, z nichžto jeden třidcěti let ječným chlebem a kalnú vodú byl živ. A druhý v šachtě staré, jiejžto Syrové svým pohanským
