i urozoměch, že i tělo bez dušě jsa, bohu sě modlí podlé dřěvnieho úřadu.
Tu obinuv tělo a vynes ven i počě próvod pieti podlé obyčěje křěsťanského. A proto sě velmi smúti, že nemějieše motyky, jíž by rov vykopal. A tak mútiv sě rozličně a mnoho mysliv i vecě: Ač puojdu do kláštera po motyku, tú sě nevráci, jeliž čtvrtý den. A také ač ostanu tuto, nic nebude prospěšno, i vecě: É, prosím tebe, Kriste, nechať také zajedno s ním umru. A když to mějieše na mysli, v tu dobu dva lvi poběžešta z dolejšie púště, ano sě jima hřívy chvějí okolo hrdla. A uzřěv jě najprv i počě sě báti. A potom, navrátiv sě sám k sobě, i nemě žádného strachu, než jako by na holuby hleděl. A ona upřiemo doběhše těla svatého starcě i stášta velmi tišě, vrtiece ocasy a velikými hlasy {řváti}marginální přípisek soudobou rukou, že by mohl každý rozoměti, že jako byšta plakala. A pak nedaleko jěšta sě nohama dolu drápati a piesek ven sypati, že jednomu člověku duol udělašta. A jako za své dielo odplaty žádášta a nakloništa sě, uši potulivše i pojidešta k svatému Antoní. I počěšta jemu rucě i nozě lízati, až on možieše rozoměti, že požehnánie žádášta. A on nic nepomeškav, rozprostřěv sě v božie chvále, že němé stvořenie rozom má, i vecě: É, hospodine, bez tvéhož přěpušťenie ani list z dřěva usvědne ani vrabec na zemi upadne, daj těmato zvieřatoma, jakž ty vieš. I pokynu na ně rukú a káza jima pryč jíti.
