tu on jako zlato obludné okéncem pryč pojide. A častokrát mi jest lécěl po púšti, a to je proto činil, aby mě viděním osidlil aneb dotčením porazil. Také toho nepřím, že sú mě diábli častokrát bíjěli. A já jednú zpievach takto: Nižádný mne od boha neodlučí, bych jeho nemiloval. Tu oni uslyšěvše, sami sě na sě rydajíce, ne mým, ale božím kázaním pryč utečiechu. Jenž jest buoh řekl: Viděl sem satana letiece s nebes jako bleskot hromový. Toť sem, synáčkové, proto sám na sobě usiloval zachovati a sdržěti, pamatujě slova svatého Pavla, aby úmysla vašeho ani diábelská hruoza ani která těžkost přěrušila.
Ale že pro váš užitek připomanuv, zbyl sem smysla a této věci, jížť vám poviem, žádaji, abyšte vzěli známost. A nižádný toho neměj jinak než pravú pravdu, ktož to uslyší. Jednú počě na dveřě tlúci. Tu já vyšed i uzřěch člověka velmi velikého téměř až do stropa. A když jeho otázach, kto by byl, on vecě: Já sem satanáš. I vecěch jemu: I co hledáš zde? On odpovědě: A proč mi křěsťané lají a klnú mě? Tu já jemu vecěch: A právě činie, neb mají mnoho přělúzenie od tebe. Tu on vecě: A já jim nic nečiním, ale sami sě mútie. Pověz mi, zdas nečetl slóv Davidových v žaltáři, kdežto die: Zahynuli sú nepřietelé do koncě a městas jich zbořil a zrušil? Jáz nižádného města ni městiště nedržím a již nemám nižádné obrany po všěch vlastech, neb Krista menují a po všěch púšťech sbierají sě mnišie. Opět diábel vecě: By sě sami opravovali, nechajíce mne s pokojem! Tehdy svatý Antoní vecě, podiviv sě veliké božie milosti, a řka: Kakž koli nižádné pravdicě nemáš v sobě, avšak si
