na našem srdci, že jest buoh nic nestvořil zlého, aniž jest diábel jeho ustavením vzal svuoj počátek. Ale jich hrozné přěvrácenie, a to nenie od přirozenie. Neb sú byli bohem dobřě stvořeni, ale to sú skrzě své volné činy a skrzě pýchu ztratili, že sú doluov s nebes svaleni. A pak sú modly pohanské ustavili a již našemu spasení závidiece, pekelným ohňem hrozie a hroznú zlost proti nám bez přěstánie vzbuzují, abychom na jich miesto v nebeský kuor nevešli.
A rozličná i mnoho čéstmi rozdělena jest jich chytrost. Jedni sú, jenžto mají najvěčší moc nám přěkážěti, a druzí sú, ješto nám méňe mohú škoditi. A takž sú sě i rozdělili, že každý podlé své moci nám přěkážie. A protož jest nám potřěbie prositi hospodina, aby nás ráčil tiem obdařiti, abychom mohli rozeznati těch zlých duchuov lsti, abychom sě jim mohli brániti znamením svatého kříže. A pak svatý Pavel počě řéci: Vieme dobřě jeho chytrost. Jehož příkladem také nám slušie utvrditi sě, jeden druhého učě.
Neboť mají obláštní nepřiezn ke všěm křěsťanóm, a najviece proti mnichóm a pannám, ješto v čistotě přěbývají, bohu slúžiece, kladúce jim na všě strany osidla na cěsty a jich úmysl nečistým a zlým pomyšlením chtiece přěvrátiti. A proto vy sě tiem nic nehrozte, nebť vám inhed přěstanú přěkážěti věrných snažnú modlitvú. Aniž pak mněte, byšte inhed svítězili v tu dobu, kdyžtoť málo přěstanú přěkážěti. Nebť pak vstanúce i majíť obyčěj viece přěkážěti, proměniece lest a chytrost i přěkážějíť viece. Ale kdyžť nic neprospějí, myšlenie vzbuzujíce, ale hrózamiť strašie. Jednak v ženské tváři, jednak v hlúpých zvieřat a jednak v hadové a jednak v úřitná těla vezmúc na sě, že bude hlava až do stropa. A tuť sě v rozličné tváři i v rytieřské postavy jako jězdci. A toť vše přěd znamením svatého křížě zmiše. A to vše učiniece i budúcieť věci budú prorokovati. A kdyžť již nebudú moci tiem pokušením uškoditi, tehdyť sobě ku pomoci pozovú toho pekelného kniežěte.
Šestnádctá kapitola
Častokrát svatý Antoní pravieše, že jest viďal diábla v takéž postavě, jako jest svatý Job vídal. Oči u ňeho bývášta jako dennicě světlá a z jeho hrdla plamen soptáše, jako by doch zapálil, a z chřiepí mu dým vychodieše jako z krba a duch jeho jako řeřevie horúcie. A když svatý Antoní v také tváři toho kniežě uzřě diábelského v tak hrozné postavě, vecě, jakož sem často řiekal, že jeho hrozil a honosil sě hlasem hrozným a řka: Železo já zžeru jako plevy a med i mosaz jako hnilé dřěvo a moře,
