a viemy, že smy křěstěné. A protož smy bezpečni přěd tebú, že ižádné moci nemáš. A protož ty sobě sám muky činíš, neb nám svú hruozú nic uškoditi nemóžeš. A pakli v tom křivě mluvím, proč hrózú na ny a s velikým tělem přětvořujě sě chodíš? A jestliže má býti moc po chtění jemu, tu nic jiného nenie nežli chtěnie. Neb ten jest toho obyčějě, ktož má moc, ten nehledá ani dobývá cizie chytrosti, ale svú mocí, což žádá, to naplní. A protož ty sě v tváři obludné proměniješ a chtě tudy sprostného mladcě přělúditi, a to zěvně ukazuješ, že ižádné moci nemáš. Neb zdali ten anděl svatý, bohem poslaný proti asyrskému lidu, potřěboval lidské pomoci, hřmetu aneb tlesktánie rukama, a ne radějí by učinil tajně o své moci, jenž jediným slovem sto a osmdesát a pět tisícóv božím přikázaním zhubil? A protož, že jste hubení a nemáte ijedné moci, ale máte věčné zatracenie.
A někto pak die: Pročež jest diábel svatého Joba sbožie roztrhal? A proč pak sbožie roztrhav i obořil duom a zbil jemu jeho plod dětí i jiným? A proč pak samého naposledy velikú bolestí? Ten, ktož proti tomu tieže, slyš proti tomu: Toho diábel nebyl mocen, ale hospodin, jenž jest jemu na ny moci puojčil pro dvuojí věc: Neb k radosti a k chvále, ač stojí u pokušení, neb k zatracení, shřěšíme li. Ale nemělť by moci proti ňemu sám, byť byl buoh naň nepřěpustil. Ižádnýť neprosí svého panstvie u jiného. Ale proč já zpomínám svatého Joba, nad nímžto jest diábel
