sílu i moc ovšem zemdlil. Proněžto dávné moci vzpomanuv, jako litec ostaralý vida, že lidí i pokúšie sě a chtě zrušiti, avšak nemuož, ktož silně u buoh věří, svými chytrostmi lestnými jeho přěmoci. Aneb to jest zěvno i viemy to zajisté, že diábli, naši nepřietelé, poněvadž nemají tělesenstvie, nic nám nemohú uškoditi ani nás přěmoci, protože nemohú v nás vstúpiti zavřěnými dveřmi našie viery. A zajisté, pakli by tiemto křehkým tělesenstvím oblečeni, tehdy by jich ižádný, zavra dveřě, k sobě nepustil. Ale, jakož smy dřieve řekli, že jsú prázdní toho tělesenstvie a lécí, lecikudys chtie u povětří a vejdú v zavřěné miesto, kudyž chtie, tehdy je to zěvná pravda, že pro své hubenstvie nemají moci ani mohú v spravedlného křěsťana. A proto byli by nám nikoli nepostúpili salači, točíš diábli, i s svým samiem, jehož náš spasitel nazývá ve Čtení vražedlníkem i všie zlosti otcem od počátka, když smy proti ňemu bojovali snažně, by byla jich síla i moc neodjata. A pakliť toho nenie, zlý satanáši, i proč nám hovieš, jenž všudy běháš? A proč nám přěpúštíš, že sě s tebú vadímy?
Ale snad nás miluješ a usiluješ podtrhnúti? Anebť pak to jest, žes ty mistr všie dobroty a žádáš viece přieti dobrým než škoditi? A cožť muož tak mílo býti jako škoditi a uraziti. A najviece těm, ješto sě tvému šerednému hřiechu protivie, podlé toho, jakož jest psáno, že hřiešní nenávidie milostivého skutka? Ktož je tak plný srdečné zlosti? Kto li jest tak hotov ke lsti rozličné? I viemeť, žes mrcha smrdutá,
