sě vrátichu někteří tovařišě, vykopána jej nalezechu a tělo velmi zedráno a od supuov bezmál vše snědeno. To uzřěvše, počěchu sě diviti, neb sě to vše naplnilo, což svatý Appolonius bieše pověděl. Tu sě obrátichu na vieru našeho spasitele a svatého Appolonia za proroka jmějiechu.
Také toho neopustímy, což smy za jeho přiebytka prvnieho s málem bratří viděli na púšti. Když sě hod slavný Veliky noci blížieše a svatý Apolonius s svú bratří u modlitbách sě obieráše, podlé obyčějě jiného nic nemějiechu než málo suchého chleba a zelé. To solí potrušujíc jediechu. Tehdy svatý Apolonius k své bratří vecě a řka: Jest li kto z nás dobrý a jste li věrné sluhy Jezukristovy, popros každý krále nebeského, ať nám sešle pokrm, ješto jest každému na ty hody duostojno přijímati. Tehdy starší z jeho tovařišstvie v dobrých skutciech pro svaté pokory poníženie jemu vecě: My nejsmy duostojni toho prositi. Tehdy sám svatý Appolonius rychle a snažně jě sě svého hospodina prositi, aby jej na tom ráčil uslyšěti. A když dokona svú modlitbu, všěchna bratřie vecěchu: Amen. Tehdy okamženie uzřěchu přěd svú jěskyní jedny lidi velmi neznámé s rozličným pokrmem, ješto sú dřieve v Ejipských vlastech nikdy nevídáni, mnohé ovoce i rozličné víno v hrozniech i ořěchy i fíkuov i rajská jablka. A to vše ovoce bieše svého času zrálo a plástuov strdi i mléčného dosti, chléb měkký a velmi světlý, v těch vlastech nevídaný. A tí jistí příchozí, ješto to vše biechu přinesli, jakž rúče mníškóm to oddachu, z jich viděnie inhed zminuchu a k svému sě bohu navrátichu. Neb ti jistí andělé boží biechu. Tehdy
