hrdlo i popade jako múřenína malého a svázav jej hrubě i pokopa jej u piesku. Tehdy zvola a řka: Já sem, já sem běs nad pýchú ustavený. Opět potom hlas boží vecě a řka: Pospěš již, a což koli požádáš, vše obdržíš. Tehdy sě inhed zdvih i jide tu, ješto lidé přěbývají. A to sě stalo za časuov Juliana ciesařě velmi lítého.
Tu bieše v těch miestech jedna jěskyně bliz na té púšti, v niejžto sě jě přěbývati svatý Appolonius. Ve dne i v noci modle sě bohu bez přěstánie a na každý den i na každú noc klekna na svú kolencí sě žehnáše stokrát. A pokrma nebeského viece než tělesného požíváše. A oděv jeho bieše z býlové kúdele učiňený. A ten jistý oděv jeho nikdy neobvetšieše. Tu u veliké chudobě přěbýváše a divy činieše a mnohým neduživým zdravie dáváše. Jehožto úplně nesnadně který jazyk vypraví tak, jakž smy za jistú pravdu slyšěli od těch, ješto sú s ním přěbývali. Jeho dobří skutci tak slavní biechu, že jej všicni jako proroka aneb kterého apoštola mějiechu. Mnozí mníškové z uokolních vlastí k ňemu přicháziechu, za veliké dary dušě své jako milostivému otčíkovi obětováchu. A on jich s milostí ochotně každého přijímáše a onomu k dobrým skutkóm a druhému k dobrým myšlením ponúkáše. Ale sám prvé ukazováše dobrými skutky a dobrým příkladem to, což řěčí jiné učiti chtieše. Všěcky dni postiti sě jim radieše a v neděli jim všěm pro milost s sebú pokrm přijímati veléše, byliny a zelícě lesného požíváše a toho k uohni nikdy nepřistavováše.
V tu dobu Julianus ciesař, apostota dřieve řečený, všěcky mníšky nutieše, aby, zákona ostanúce, rytieřstvie sě přijěli. I bieše jednoho mníška jal a v žalář vsadil.
