A když to tak budem na paměti mieti, nikakéž neshřěšíme, ani v kterú ješitnú žádost upadneme. A k tomu také ižádného nerozhněváme ani sě sami budem hněvati ani budem tbáti na poklady tohoto světa, ale majíc to na paměti, že smy na všakú hodinu nejisti svého života skončením, neb vždy čekámy smrti, a že sě mámy opět v súdný den s tělem sníti. Takéť milovánie žen ostane i přěstane i všěcka žádost smilstvie uhasne a druh druhu vinu odpustíme, majíce vždy odplatu poslednieho příštie. To jest den súdný přěd uočima aneb ten veliký strach súdného dne a hrozná bázn věčných múk odlúčí všicku žádost mrzkého smilstvie. I dušiť, jako by do hluboké jámy letěla, urazí. A protožť vás prosím, abyšte počaté úsilé dokonali, a nehlediece za sě, příkladem ženy Lotovy, jakož sě jest ta jistá v solný slúp obrátila, neb sě za sě obrátila a ohlédala, abyšte nebyli poddáni u věčné zatracenie. A najviece proto, že jest sám hospodin řekl ve Čtení: Ten každý, ktož drží za pluh rukú a hledí za sě, ten nenie duostojen králevstvie nebeského. A za sě vzpět hleděti nic tu nenie jiného, než počatého dobrého oškludnutie a mysliti opět o svěcké žádosti.
É, prosím vás, abyšte sě nelekali jmene dobrého jako nesnadné věci, aniž vám sě zdaj neznámo to učenie, jenžto s boží pomocí mým ustavením jest počato. K tomu sme sě úsilí přirodili,
