podlé toho, jakož svaté Čtenie svědčí. I mámy znamenati, že smy božie sluhy. To smy jemu dlužni, abychom jemu slúžili, že nás je stvořil. Jakožto sluha pro naději dřěvnie služby přikázané pána budúcieho ani v tu dobu neuslyší ani smie řéci, by dřěvním usilováním byl nynějšieho úsilé prázden, ale vždy snažen jest, jakož jest ve Čtení psáno, že vždy tu službu ukazuje, jížto by sě mohl pánu slíbiti, a bojě sě hněvu aneb ran od ňeho, takež i nám slušie kázanie božieho poslušnu býti, vidúce, že jest on pravý súdcě. V čemž koho nalezne, v tom jeho súdí. A to proroctvie Ezechielovo svědčí. Aneb Jidáš nevěrný pro jediné noci zlý skutek, to jest ješto boha proradil, všeho minulého i dřěvnieho úsilé jest prázden i zbaven. A protož ústavněť slušie držěti ustavenie zákonové a počaté, jmajíce sobě boha na pomoc, jakož psáno jest, že všelikému, jenž myslí dobré, buoh jest hotov pomoci.
A ku potlačení všie lenosti i tesknosti obnovme přikázanie svatého Pavla, jenž žádáše s tohoto světa jíti a s hospodinem přěbývati. Takež i my, když opatřímy tělesného pokolenie našeho života a stav vrtký, neshřěšímy, neb neviemy, vstanúce zítra, budemy li živi do večera, a u večer, lehnúce odpočívat, nejsme jisti, dočekámy li dne. A tak vždy i všady jsúce nejistého přirozenie našeho života, ničímž jiným než boží milostí sebe ostřiehámy a bránímy.
