Protož, milí synáčkové, nebuď vám těžko bohu slúžiti ani tbajte chvály jěšitné, neboť nenie rovné utrpenie tohoto času proti té chvále, ještoť nám bude zěvena.
A ktož sě tohoto světa odpovie, nemni, by sě veliké věci odpověďal, neboť vešken svět proti nebeskému království jest věc velmi malá. A protož, bychom sě všeho světa odpověděli, nemuožem přirovnati k nebeskému království. É, rozpomeň sě každý, a toť, uzří, že za malú rolici a těchto domuov anebo za málo zlata dobude věčného bydla. I nemá sě z toho honositi, jako by mnoho opustil, ani sobě tesknúti, by za mnoho málo vzal. Ale právěť jest, jako libru rtutu dobude a shromazdí sto liber zlata, takež toto, ktož tento svět opustí, vezme stokrát viece za to a lepšie otměny. A to nám slušie najviece opatrovati a obmýšleti, že i vlastnieho našeho sbožie, když nám příde obecná smrt, nás se vším rozlúčí. Jakož je psáno v kněhách Šalomúnových, jenž slovú Ecleziastes, i proč tak nečiníme dobřě, ano nám jest toho potřěba? A proč toho neopustímy, ač chcem získati královstvie nebeské, jehož po skončení nebude lzě nalézti? Mnichóm nic neslušie na to péčě mieti, jehož jim nelzě s sebú vzieti, ale brže toho nám slušie dobývati, ješto nás do nebes dovede, točíš múdrosti, čistoty, spravedlnosti, cnosti, bedlivé mysli, na chudé vzpomínati, mysli hněvivé nemieti. A když to budem činiti, zajisté přiebytek pokojný sobě připravímy v nebesiech
