o poledni, pozdravišta sebe. I vráti sě do své peléšky, ten, ješto bieše přišel navštěvovat druhého. A toho pokrmu tělesného zapomniešta přijieti, pokrm duchovní z svatých slóv přijemše. A když by večer, naleze ten stařec hrnček sočovicě vařené i smúti sě a řka: Ve, že sme zapomněli sniesti toto vařenie!
{O Zenonu opatu}meziřádkový přípisek mladší rukou
Opat Zenon nám pravieše, jednú, když jdieše do Palestina do té vlasti, ustav velmi i sěde pod dřěvem i uzřě tykvi i počě mysliti a chtě jich natrhati sobě ku pokrmu. A tak sám k sobě vecě: Nenie viece proč shřěšiti ani jest to tak drahá věc. I vecě opět sám k sobě: Jakž zlodějie mají muky pro svuoj zlý skutek, a protož také musím pokusiti sám sebe, mohu li muky trpěti, jako zloději trpie. A vstav i počě státi na velikém vedřě {horce}marginální přípisek mladší rukou a škrva sě horkem. A tu jest stál pět dní. I vecě opět sám a na své mysli a řka: Protož muši krádežě nechati, že nemohu múk trpěti. Ale muši podlé obyčějě dělati a po svú rukú živ býti. Jakž v žaltáři Písmo svědčí, že úsilé rukú svú ktož bude požívati, blahoslavený jest a dobřě jemu bude. A to na všaký den čteme v žaltáři bohu na čest a na chválu.
{O vobraně smilstva}meziřádkový přípisek mladší rukou
Jednomu učeníku svatého starcě jednoho diábel, jenž vládne smilstvem, přěkážieše. Ale s boží pomocí bránieše sě jemu postem a modlitbami a úsilím, svýma rukama dělajě. Svatý stařec jemu vecě: Synáčku, chceš li, budu za tě boha prositi, ať tě zbaví té núzě. On jemu odpovědě a řka: Vizi, otče, skrzě to přěkážěnie, ač i dělám, avšakť mi jest užitečno, neb sě viece tiem postím.
