jě spolu mluviece a řkúc: Zajisté tito pústenníci mají lepší pokrm než bratřie v klášteřě. To uslyšav stařec, nic nevecě. A když by zítra, kdyžto chtiechu pryč jíti k jinému pústenníku, jenž bieše bliz odtud, a když pojidechu, vecě jim stařec: Vzkažte jemu ode mne tak a řkúc: Chovaj sě a nezakropuj zelícě! A když přijidechu k tomu pústenníku, zděchu to poselstvie. To od nich uslyšav ten stařec, urozoměv, co onen tiem mienil, i da jim dělati, aby pletli košíky a sám také, sedě, děláše. A u večer po světle počěchu pieti v žaltáři. A skonavše modlitby i vecě jim a řka: Jáť toho obyčějě nemám na všaký den pokrm přijímati, ale pro vás muši dnes večeřěti. I položi přěd ně suol a chléb i vecě: Musím pro vás něco učiniti. I vzě málo octa a olejě a posoliv toho octa i počěchu večeřěti. A když vstachu od stolcě, opět počě pieti až k světu a řka: Pro vás nemohu všěch modliteb dokonati, abyšte odpočinuli, neb ste ustalí s cěsty. A když by zítra, jíti pryč chtiechu, ale on jim neda a řka: Ostaňte zde několiko dní se mnú! Ale dnes vám nedám nikam, ale i druhý i třetí den ostaňte se mnú! Tehdy oni to uslyšěvše, v noci utečechu s toho města.
Jeden z svatých otcuov jide navštěvovat druhého pústenníka. Tu jej ten pústenník s velikú radostí přivíta. I navaři ten stařec pro jeho příštie sočovicě ku pokrmu. Ale prvé abyšta vyplnila modlitby, než pokrm přijmeta. Tu všedše, pějiešta i vyčitešta cělý žaltář i z proročstvie mnoho čitešta, ano již bieše nazajtřie. Opět ten den druhý z Písma svatého mluvišta vykládajíc sobě duchovně. A když by
