To jisté sě již bylo zbořilo, kdyžto sě jest země třásla, ale bylo jest ješťe znáti, kterak jest stálo. Tu od toho města přěbýváše za dvě míli a jsa tiem vesel a radosten, že tu aspoň málo časuov u pokojíku pobude. Tehdy tomu dvúdcát dní neminu, ti, ješto mějiechu zlé duchy v sobě, počěchu volati, že Ilarion přišel, boží sluha, a že jě mají k ňemu vésti z toho města z Salanima a z toho, jemuž Kurium dějí. I jiná města voláchu a praviece, že jej vědie, ale nevědie, v kerém miestě bydlí. A když by po třidcěti dnech, sebra sě k ňemu mužiev a žen dobřě do dvú stú. A když jě uzřě, počě toho žěleti, že jemu nedadie v pokoji býti. A tu jako sršat jsa ku pomstě, tak jě snažnú modlitvú zbičova, že jedni inhed a druzí druhý den, třetí třetí den, le takže všichni v témdni biechu uzdraveni.
A tak tu přěby dvě létě a vždy mysle odtud utéci. I posla učenníka svého Esicie v sever v ten čas do Palestina, a aby sě pak opět k ňemu vrátil, než jedno aby bratří navštievil a jeho kláštera sežženie ohlédal. A kdyžto sě bieše vrátil k ňemu, i zvědě, že sě opět do Ejipta chce zasě bráti na to miesto, jenž sluove Binolia, kdežto biechu zlí a ukrutní lidé a nižádného křěsťana nenie. I poradi jemu Esicius, abyšta radše šla do ostrovu, ješto ho dřieve hledav i nalezl. I přěvede jeho za dvanádcte mil od mořě dále mezi pustými horami a velmi příkrými, až tam ledva možieše na rukú a na kolenú vníti. A všed tam i uzřě hrozné miesto
