Počíná sě život svatého Antonie, jenž jest složil řěčsky Atanazius biskup a pak pop Evajrius přěložil v řěč latinskú
Svatý Antonius cného ocě a mateř měl a byl jest vynikl z Ejipta, a tak jest chován snažně a duostojně, že jest nic jiného neznal svěckého nežli otcě a mateř a jich sbožie. A když bieše již holemý pacholík, nechtěl sě jest učiti ve škole ani sě kdy přičinil k dětem k nebázni nesličné, ale v božské žádosti zažžen jsa, jakož jest psáno, v čistotě přěbýváše doma a do kostela s uotcem a s mateří přijda, nic na dětinú drzost nedbajě, ale pozorováše toho, což čtiechu přikázanie božieho. To držieše ústavně v čistém přěbývaní. A nikdy jemu nebylo žádno lahody žádati, by jemu toho které věci dobyli, jakož ten dětiný věk má obyčěj, ani krmí rozkošných jest tbal, ale jediné, což jemu dadiechu, na tom jest dosti měl, nic jiného nepotřěbujě.
A pak po smrti otcově a mateřině osta snad v uosminádct aneb ve dvúdcát letech s sestrú s velmi malú, zpósobujě sbožie i svú sestru velmi šlechetně. A neujide tomu šesti mesiecuov po jich smrti a přiběh do kostela, jakož obykl bieše, a uslyšav a zpomanuv, kterak apoštolé sú následovali spasitele našeho Jezukrista, vše opustivše, a kterak mnozí, jakož sě čte v Skutciech apoštolských, že prodavše vše,
