jěšťer přijide, ješto dřieve lidi hubil. Ten hotov byl k jiezdě svatému Elenu. A když naň vsěde, přěnese až na ten břěh, kdež ten kněz přěbýváše. Tu svatý Elenus počě prositi toho knězě, přišed k ňemu, aby sě bral k bratří. Tu sě podivi ten kněz, že tak zlé šatky mějieše, a kto by byl, odkud li, co li by chtěl, vztáza. A poznav ten kněz, že jest on muž svatý, i pojide za ním k řěcě. A když počě mieti péči, nemoha nalézti přievoza ani brodu, svatý Elenus jemu vecě: Nic sě, otče, neboj, jáť jednak přievoz naleznu. A zavolav velikým hlasem i káza tomu kokodrilovi ješťerovi přijíti. Uslyšav jeho hlas ta zvěř, velmi brzo přiběže a inhed sě pochýli ta zvěř, aby naň vsědli. Sám prvé vsěde, pak knězi káza a řka: Vsěď, nic sě nežásajě! Tehdy ten kněz uzřěv tak hroznú tvář, velmi sě leče i pojide vzpět a pryč poběže. Tehdy všicni, ješto tu stáchu, lečechu sě, uzřěvše to zvieřě, jěšťera škaředého. Tu s ňeho ssěde a na sucho jej s sebú vyvede a tak řka: Lepší tobě jest smrt, nežli lidskú krev déle prolévati. Letěv tu, inhed sě vzprúči a zdeše, viec lidem neškodi.
Pak svatý Elenus ostav tu v klášteřě za tři dni i počě učiti tu bratří duchovním obyčějóm, a tak že některých tajné myšlenie počě zěvně praviti mezi všěmi, a druhým počě řéci, že mají smilstvie na mysli a na svém srdci, a jiným opět, že mají sbožie a lakotu v sobě a mnohé že chlúby a pýchy žádají. A jiných opět, že mají tichost a lásku a pokoru, počě svědčiti. A tak s uobú stranú jědněch viny a zlé skutky, druhých dobré skutky i dobré činy tresktav a vypraviv, ke všemu
