Byliť sú také jiní otci světí dřieve, jichžto svět nebyl duostojen. Divy i zázraky veliké sú činili. A což sě divíte, že my, malí, malé divy činíme, točíš slepé k zraku navracujem a chromým z núzě pomáháme, ano to lékaři svým učením mohú učiniti?
A když to všecko nám vypravováše ten svatý stařec Kopres menovaný, tehdy jeden z našich bratří, ješto biechom spolu k ňemu přišli z Jeruzaléma, i počě pro tesknost dřiemati, nemajě viery ani chtě věřiti tomu, což nám svatý stařec Kopres pravieše. A když jej sen bieše otrapil, skrzě viděnie uzřě kniehy psané slovy zlatými v rukú svatého starcě, z nichžto pravieše to všecko ten slavný stařec. A uzřě také jednoho mužě obličějě velmi jasného a šedivého a velmi počestného a s velikým zástupem. A ten vecě a řka tak: I čemu neposlúcháš toho snažně, cožť tuto pravie, a podřěmuješ, viery nemajě k tomu, cožť tuto pravie? Tehdy procíti a jsa smuten a to, což jest viděl, počě praviti.
Tu my také uzřěchom jednoho sedláka přěd domkem svatého starcě, an nese mnoho piesku. A ten čekáše, až by svatý stařec své pravenie dokonal. Tehdy otázachom svatého starcě, co by mienil ten sedlák, jenžto piesek držieše. Tehdy nám stařec odpovědě a řka: Synáčkové, to, což vám o tom povědě, abyšte toho nepronášěli, abychom sě nesvelíčěli božím účinkem, ať by mzda našeho úsilé nezahynula. Avšakž pro vaše polepšenie i pro váš užitek a proto, že ste sě sěm tak daleko trudili, nezatajím, ale, což ráčil král nebeský skrzě mě ukázati a zěviti, to vám chci vypraviti.
Země vlasti této, jiežto očí bliz ode mne, tak jest jalová a neplodná,
