Neb všěcky duchovnie činy do sebe mějieše, že sě to bieše dobřě naplnilo, což jest svatý Pavel o nás psal, že ne podlé tělesenstvie přěbývámy, ale duchovně. Aniž jest jedniem svítězením svatý Antoní byl bezpečen ani diáblu přětřenému jednú sě síly nedostalo, neb ho on, jako lev silný řeva, hlédáše, kudy by mu mohl uškoditi. Ale on učením svatého Písma vědieše mnoho rozličných lstí diábelských, a proněž sě velmi múdřě střěžieše, aby svého stavu nepřěrušil, znamenav, že muož diábel, ač i jest přěmožen v zbuzení žádosti tělesné, novú zlost proti ňemu nalézti. A protož viecež, viecež své tělo krotieše, aby přěmohl jedno v druhém a sám nebyl přěmožen. Tehdy umysliv tvrzší zákon svého života přijieti, když sě všichni diviechu ustavičnosti jeho, mladé a nábožné úsilé trpělivě držieše, že bieše dobrovolně obyčěj u přirozenie obrátil.
A nedostatky a bděnie tak násilně tvrdě trpieše, že tak mnoho dobrého činieše, viece, než by kto tomu mohl věřiti, a častokrát přěs cělú noc na modlitvách býváše. A jednú přěs den, a tož, když slunce západ učinieše, tepruv sě pokrmieše. A někdy za dva, za tři dni a v čtvrtý mu sě vzechtieše pokrma tělesného. A jedno suol a chléb jiedáše, a o masu a o vínu chci radějí mlčěti, než co praviti, ač i jiní mnišie toho v uobyčěji nemají. A když pak chtieše odpočinúti, na rohožcě v žíni léháše. A mnohokrát i na holé zemi i bez slámy.
