počě sám přěbývati, tehdy diábel bojě sě, aby potom nerozplodil přiebytkuov po púšti, a sebrav své panošě, tak jeho rozličně zbi, že pro velikú nemoc až oněmě a i hnúti sebú nemožieše. A pak sám potom pravieše, že sú jej tak velmi zbili, že nižádné tělesné muky nemohú tak býti úsilny. Ale božím chtěním, jenž nikdy v sě věřících neopustí, ani jich odstúpí. A druhý den ten řečený bratr přijide a nesa mu pokrm podlé obyčějě, i naleze jej ležiece, ani živa ani mrtva, a dveřě vylomeny. Jehož vzem na svoji pleci i nese jej do vésky. Tu když uslyšiechu veliké množstvie súsěduov, i přistřěchu jeho, sebravše sě i zpieváchu jemu velmi smutné pěnie jako nad umrlcem. A když již by po puol noci, že již všěcky sen utrápi, že zesnuchu, tehdy svatý Antoní, když sě veň dušě navráti, vzdech i pozdviže hlavy. A když opatři, že sú zesnuli, jedinký ten bdieše, ješto jej přinesl bieše, i ponuce jemu, aby k ňemu přišel. I prosi jeho, aby ižádného nevzbudě i nesl jeho zasě na též miesto.
A když jeho zasě přinese, tu počě býti podlé obyčějě sám jediný. A nemožieše státi pro veliké rány, ale ležě, modléše sě; a po modlitvě počě volati a řka: Aj toť, sem já, Antoní, a vašeho bojovánie sě neliknuji. A také, ač mi i viece učiníte, nižádnýť mne proto nerozlúčí s milosrdím Jezukristovým. I počě z žaltářě pieti a řka: Ač povstanú
