s vodú a s chlebem. Tu oni přijemše nás, vedechu nás do kostela, boha chváléc, a potom našě nohy umychu. A druzí vzemše prostěradlo, utieráchu, jako trud našie cěsty chtiec oblehčiti.
I co jest řéci o jich ochotenství i o jich úřadech i o milosti? Neb každý nás v svuoj domek uvésti chtieše. A netoliko to, což k hospodárství slušie, naplnichu, ale o ochotenství, jemuž sě každý jich učieše, aneb o tichosti aneb o jiných dobrých skutciech, jakož jim příslušějí. A jsúce s svěcskými i s jěšitnými skutky rozlúčeni a rozličné od boha milosti mějiechu a jednomu sě učení učiechu. Nikdy sme neviděli také slavné milosti a velicě v nie ktvúce, aniž sme kdy také čistoty viděli ani sme kdy viděli skutkuov tak milosrdných ani tak hospodárského k hostem ochotenstvie a svatého Písma pamatovánie a rozumu i uměnie božského nikdy sme tak zřějmo neviděli plniece aneb plodiece, jako sme od těch svatých otcóv opatřili, že každý jich bieše naplňen božské múdrosti.
A opět jest jedno město na púšti desět mil vzdál odtavad, a to město slovieše Celia, protože bieše mnoho tajnic, točíš domkuov, v nichžto po púšti na ruozno přěbýváchu. A ktož chtieše tajnějie život svuoj vésti, ten jdieše z uonoho dřieve řečeného města na to, neb tu bieše púšť velmi púhá. A ti domkové biechu na ruozno od sebe, že jeden druhého nemožieše viděti ani hlasem dovolati.
Oblášť každý v své tajnici přěbýváše samé o sobě. A tajenstvie a pokoj mezi nimi veliký bieše. A jedno v neděli a v sobotu sě v hromadu scháziechu do kostela a tu sě v hromádcě opatřiechu. A pakli který nepřijdieše, inhed urozoměchu, že jest nikterú příhodú svázán.
