Tehdy jeho dušě navrátivši sě vecě: Lépe mi jest s Jezukristem přěbývati, nežli sě k tělesenství navrátiti. I vecě jemu svatý Mucius a řka: Odpočívajž, synáčku, u věčném pokoji s hospodinem a pros za mě! Tehdy zpoleh na své postélcě i posla duši přěd buoh. A ti všickni, ješto pro divy tu stáchu, ztrnuvše i vecěchu: Zajisté toto jest sluha boží. Tehdy svatý Mucius podlé svého obyčějě jej obleče a přěs cělú noc chváliv hospodina, cně jej pohřebe.
Opět svatý Mucius, když navštievi jednoho bratra, an na své postélcě leží velmi trudně, a uzřěv, an tak tišě {těžcě}marginální přípisek soudobou rukou čeká svého skončenie, a bojě sě svého svědomie i vecě k ňemu: Ó, synáčku, kakos sě zle na takú cěstu připravil! Tvé svědomie, jakž já vizi, to chce s tebú jíti a na tě žalujě. Tehdy ten nemocný počě prositi a řka: Proši tebe, otče svatý, aby za mě orudoval přěd hospodinem, ať by mi prodlil malý čásek mého života, v ňemž bych polepšil sebe. Odpovědě jemu a řka: Tepruv sě chceš káti, kdyžtoť jest s světa jíti? I cos činil dřieve po všě své časy? Ba, i pročs dřieve svého svědomie neočistil, jímžto by uzdravil svú duši? K tomu on nic podobného neodpovědě, ale ústavně svatého Mucie prosieše. Tehdy jemu svatý Mucius vecě: Kdyby chtěl ostati všeho zlého a viece nehřěšiti, poprosil bych za tě boha, vědě, žeť by odpustil tvú vinu i tvéhoť by zdravie prodlil. Tehdy svatý Mucius jě sě modliti bohu a dokonav svú modlitbu i vecě nemocnému a řka: Za tři léta budeš živ na tomto světě, aby sě svých
