A proto bieše ten les rozplodil, aby bratřie, jenž s ním přěbýváchu, nechodili daleko po drva i pro potřěbu, což by bylo klášteru potřěba. A sám, kdyžto na púšti přěbýváše, bylinku a kořeníčko jiedáše, a to sě jemu velmi sladko zdáše. A vodu kdyžto naleznieše, tehdy pil. Modlitbami i posty i rozličnú chudobú ve dne i v noci trudieše své tělo. A když již bieše v slavném stavu svuoj věk szořil, i zěvi sě jemu anděl boží na púšti a řka jemu: Budeš ustaven vladař nad mnostvím lida a skrzě tě uvěřie a mnoho lida tisíc skrzě tě přijde k spasení. A což jich koli, na tomto světě jsa, obrátíš k spasení, nad tolika budeš kniežětem v nebeském království. A za to nic péčě neměj, nedostatka nižádného nebudeš mieti v tom, což slušie k tělesnému užitku. A kolikrát koli požádáš čeho od boha, to budeš mieti. A když to uslyšě od anděla, vzdviže sě s púště k městu blíže. A sám najprvé počě přěbývati v stánku, jenž sám bieše učinil, a jediné zelíce jěda a ustavičně sě k tomu postieše. A Písma najprvé neumějieše, ale když přijide s púště na to miesto, jako dřieve řečeno, velikú jej buoh milostí obdaři. A když jemu jeden bratr kniehy da, tehdy jako by dávno to vše uměl, počě nazajtřie čísti. Také mu buoh moc dal proti běsóm, že mnozí ti, ješto jě mějiechu v sobě, ač neradi, musiechu k ňemu s velikým křikem a řkúc: Ó, veliké si moci i zaslúženie přěd hospodinem! I jiné rozličné divy činieše.
A v tu dobu snide sě veliké množstvie
