Tehdy bieše v súsědctví jeden stařec, a ten jest sám z své mladosti přěbýval. A když bieše uzřěl svatý Antoní, i počě následovati dobré a užitečné věci. A tak najprvé počě málo dále od vésky na púšti přěbývati. Odtovad pak, když nalezl kterého bedlivého v tom svatém přiebytcě, duojda k ňemu i budieše, až sě něčemu dobrému naučieše a naň sě napatřieše. Jakožto včela nevrátí sě do úle, leč medu přinese, takež on činieše. Takým sě tu počátkem přived. A když na všaký den to do roka čini, že již ani na sbožie otcovo ani na své pomnieše ani na přátely, a tak všichnu žádost mějieše k tomu, což bieše počal činiti, svýma rukama dělajě, věda, že je psáno: Ktož nedělá, ten také nejěz! A to, což nadělal, prodadieše a jediné chleba sobě kúpě za to a jiné vše chudým rozdadieše. A za obyčej sě modléše, nebo to mějieše na paměti, že sě slušie hospodinu za obyčěj modliti a bez přěstánie.
A tak Písmo svaté pamatováše, že to vše, což slyšal, bieše božieho přikázanie, jako by na kňehách měl psáno. A tak bieše stav svého života uvážil, že jej všěcka bratří milováše pravým srdcem. A všěch, k nimžto přicházieše pro naučenie, jsa poslušen, vlastnie dary ducha svatého mějieše. Tohoto čistotú, onoho ochotenstvím následováše. A na zemi na holé onoho utrpenie, onoho krotkost přijal bieše. A všěch dobrých skutkuov počátek i dokonánie majě při sobě,
