uvedeno. A ta bohyně Palas, kterážto z milosti své tu věc Trojánským dala a pověděla jest, která věc v tom dřevě jest a v tom znamení, že dokudž to znamenie v tom chrámě neb v ohradě městcké ostane, Trojánští města neztratie, ani králi, ani dědicové jich budú zbaveni královstvie. To jest naděje přejistá Trojánských, pro nižto bezpečně živi jsú v Truoji, nebojiece se dobytie ani zbořenie. A toto znamenie jest paladium, neb věřie, že ta bohyně Palas jim to dala jest.“ K tomu vece Diomedes: „Antenor přieteli, jest liť tak o tom paladium, daremnať jest práce naše, poňavadž proň město nemuož dobyto býti.“ Odpovědě Antenor: „Divíte li se, proč meškáme sliby své vám plniti? Toť jest příčina dlenie! Než jáť sem již mluvil s knězem a s strážným toho znamenie, aby bylo nám znamenie vydáno tajně. Než chceť za to mieti mnoho zlata; v jistotě abychom jemu dali, a že je nám chce vydati. A netáhneť mi to paladium vydati. Ažť já je vám vydám, a takť se dokoná v jistotě žádost vaše. A vizte, najmilejší, ať tato rada nikoli nebude pronesena, abychom v tom zmatku neměli. A také mé tuto s vámi dlenie ať by nemělo zlého domněnie, musímť k králi Priamovi dojíti a jemu zámysly své pověděti, že sem s vámi rozmlúval o zlatu, kteréhožto žádáte od krále a od jeho měšťanóv.“ A tak, požehnavše se ve spolek, i bra se Antenor ku Priamovi králi na palác.
Počínají se třidcáté knihy této Kroniky trojánské o dobytí nébrž o zrádném ztečení města slavného Trojánského a o zboření a zlúpení jeho a o zmordování krále i všech jeho téměř dvořanuov a měšťanóv a o zjímaní panen i paní i o zabití té překrásné panny Polixeny, dcery královy
A když Ulixes a Diomedes do stanuov se navrátišta, tehdy v tom Antenor, přišed k králi Priamovi, vece, aby kázal býti všem měšťanóm na potazu. A když se sjidechu, tehdy Antenor v svém líčení oznámi jim smlúvu učiněnú s Řeky, aby jim bylo vydáno za jich škody dvadceti tisícóv hřiven zlata a tolikéž střiebra a sto tisícóv mtuov obilé, a to aby jim bylo ve dnech určených vydáno a od Řekuov jistota o zdržení nepohnutedlném pokoje a míru věčného přijata. A když k tomu by svoleno, aby to bylo v určených dnech sebráno a vydáno, tehdy zlý Antenor a vrah své vlasti jide tajně v noci k Toantovi knězi a k strážnému toho paladia, nesa s sebú zlata přemnoho, kteréžto dávaje jemu, vece: „Aj, zlata množstvie, jímžto ty i tvoji dědicové, dokudž jste živi, bohati budete, vezmi sobě a paladium vydaj mně, ať bych mohl je odnésti, a žádnýť toho
