Medea svój pokoj, káza jemu siesti vedlé lože svého, divnú přípravú a předrahú okrášlené.
Tehdy Medea, otevřevši své poklady, i vyně jeden obraz zlatý, posvěcený ve jmě Jupitera, jakož byl obyčej pohanský, s velikú poctú a jemu jej pokáza při světle mnohých svěc, jimižto vešken pokoj byl jasně osviecen, a tato slova k němu promluvi a řkúc: „Prosím tebe, Jason, aby na tomto obrazu najvyšieho Jupitera přísahu učinil věrně, abych se bezpečně vydati mohla k tvé vuoli a naplnila tobě všecko, což sem řekla i slíbila, nepohnuté viery púhost věčnú. A ty mi přisežeš nepohnutú vieru věčně zachovati pravým srdcem, aby mě za pravú manželku pojal, a dokud jsi živ, žádnú měrú mne neopúštěl.“
A tu Jason, nábožným obličejem položiv ruku na obraz, slíbil i přisáhl Medee splniti i zachovati všecko, což jest propověděl.
Tuto se porokuje Jasonovi pro Medeu pannu
Kdež oklamavá toho muže úkladnost, kdež die: Pověz, Jasone, co však mohla jest tobě učiniti viece ta ctná a urozená panna Medea, kterážto, zveličené duostojnosti i cti jako zapomenuvši, sebe, své ušlechtilé tělo i duši, tobě mocně poručila, jsúci samého slibu tvého podtržena svěřením? A pro milost, kterúž měla k tobě, sama se dědičstvie svého zbavila a královstvie otce svého starého i slavného nepoctivě opustila a z pokladu jeho najdražšieho jej oblúpila a tobě jej k tvé věčné slávě zjednala. Tě jest v tom nebezpečenství, v němžto všickni, zhynuli, kteří jsú se kdy o to pokusili, ale ona tebe zachovala svú múdrostí bez škody. A tak ztrativši se sama sobě, své vlasti i svým lidem, a ona tě navrátila tobě zase, tvému kraji i tvým známým s velikú ctí a sbožím velikým.
Ó, Jasone, však to vieš dobře, by jejie rady a pomoci nebylo, když by se o zlaté rúno pokusil, že by tu musil hned zahynúti. Pakli by se o to nepokusil, nesměl by se vrátiti zase věčně do Tesalie. I kam jsi bázen bohuov i stud k lidem i čest svú přirozenú, vieru i přísahu poděl? Kdes jich nechal a kdes zapomenul? I kde jest tvá vděčnost takového dobroděnie od tak duostojné panny k ní přijatého, že jsi přeurozenú pannu proti svým slibóm i přísahám hanebně zklamal, kterážto, tě nad jiné milujíci, tobě nade všecky věřila a vše, což mohla mieti, vydala? O tvé zajisté nevěře i nevděčnosti píšeť kronika i tvú hanebnú smrt, kterúž jsi hodně proto na boziech zaslúžil, o níž tuto praviti nechci proto, že miesta tuto k tomu hodného nenie.
Tuto se porokuje Medee pro její účinek
A ty, neopatrná Medea, o kteréžto pověst obecná vzněla, že jsi byla mnohým uměním nad jiné osviecena, co však tobě platno bylo nebeských hvězd všecky běhy i stavadla poznati, skrze něžto i budúcí puotku jměla s předvěděti
