Hektora a Deifeba ovdověla, poňavadž druhého má v sobě Hektora silného a udatného, Troila, kterýžto nic méně netrápí Řekuov nežli Hektor, živ jsa, bratr jeho. Tam jest i druhý Deifebus, Paris, muž rychlý a smělý, tolikéž moci maje jakožto Deifebus. A protož všickni radie ku pokoji uloženie a do svých vlastí navrácenie.“ Ale Kalkas, biskup zlý, zrádný pop, zrádce Trojánských, jako by se zbláznil, vzúpi silně mezi Řeky a řka: „Ó, mužie urození, i co myslíte učiniti proti rozkázaní bohóv? Však jsú vám bohové slíbili dáti vítězstvie nad Trojánskými, jakož sem bez pochyby z jich úst slyšal. A nenieť bezpečno jimi klamati a jich rozkázaní se protiviti! Protož oblečtež se udatně v své oděnie a vezměte bran k sobě a nastrojte bran proti nim, aniž ustávaj proti nim ruka vaše, dokadž nadálého a vám v jistotě od bohuov slíbeného nedosáhnete vítězstvie.“ A tak ten zlosyn zrádný své vlastnie vlasti radú svú zrádnú skona. Ó, by byl tu i svój zrádný život skonal, nežli jest tolik lidu a jich čest, život i statek zavedl. A tak slavné ve všem světě město k zboření připravil zrádnú radú, kterúžto Řekuov popudil, zlý a nešlechetný biskup, proti svému lidu trojánskému, jehož měl věrně hájiti a pro jeho zachovánie dobrovolně umřieti. A tak Řekové toho biskupa řečí sílu i smělost proti Trojánským vzechu, nedbajíce nic na pomoc Achilovu, jako by on nebyl v počtu mezi nimi.
Počínají se šestmezcietmé knihy Kroniky trojánské o mnoho hrozných bojích Řekuov s Trojánskými a o záhubě Troila a krále Meriona, mužuov udatných
Když minušta dva měsiece daná ku příměří, Řekové zpuosobivše svá vojska, vytržechu v pole zmužile proti Trojánským. A též Trojánští, jsúce hotovi a svým řádem zřiezeni, rychle se s nimi svázachu. I nasta boj lítý s uobú stranú se mnohým krve vylitím, i mnoho by zsečených i zbitých s uobú stranú. V ta doby přihna Troilus do boje u velmi velikém zástupu lidu rytieřského; mstě smrti bratra svého Deifeba, všecky tepa Řeky napořád, takže toho dne, jakož píše Dares, tisíc mužuov svým mečem hrdinsky zabil jest. A tak Řekové utiekají před ním, nesmějíce se potkati s ním, a hřbety obrátivše k nepřátelóm, i běžie k stanóm svým. A Trojánští je udatně honiec tepú až do jich stanuov. A že noc se přiblíži, toho dne boj přesta.
Pak nazajtřie by patnádctý boj. Když se vojska obapolně zřiezena sjědechu, hrubě a vražedlně proti sobě se zdvižechu. Neb Řekové svých zbitých pomstiti žádáchu, a zvláště Diomedes tu své hrdinstvo okazováše nad Trojánskými, seka je, tepa, i porážeje. A uzřev to Troilus, což pácháše Diomedes, podvrh kopie a sevřev kuoň ostrohama, úprkem hna na něho;
