Nestor bydléše [s]text doplněný editorem dvorem svým. Před něhožto přišed Antenor, i povědě se poslem krále Priama trojánského a jemu oznámi též poselstvie a vuoli krále svého, jakož to i jiným učinil a vypravil. Ale Nestor, uslyšav poselstvie, vešken se zbúři v prchlivost a svú tvář změni, na Antenora horlivým zrakem vzhlede a jemu hněvivě v tato slova odpovědě: „Sluho nešlechetný, proč tě jest taková smělost sem přivedla, aby směl takovými slovy mluviti? A byť mě má urozenost nezdržela, kázalť bych z úst tvých jazyk vytrhnúti, kterýžto směl jest takové věci mluviti a praviti na hanbu krále i škodu tvého. A s mála bych tě kázal koňmi vláčiti a potom tvé tělo na kusy rozsekati. Protož beř se z země na rychlost, jinak tě to hned potká.“
A tak Antenor, lek se té řeči, rychle jide k lodí i pusti se na moře. A když na moře vysoké připlynu, tehdy zbúři se tak protivné povětřie z protivného větróv dýmanie ústavného, kdežto přévalové se lejí, hromobitie hrozná i blýskanie se dějí a tady vlny morské se nadýmají. A tak lodí jeho, vlny podjímajíc, jedna z sebe druhé podává, a jakožto miečem zmietajíc. A když Antenor i [s]text doplněný editorem svými jsa v tak velikém nebezpečenství, voláchu k bohóm s velikým náboženstvím. A když tak potrva té búře hrozná nebezpečnost, avšak potom přestachu větrové i utiši se moře. A tak plavci, od velikého nebezpečenstvie vysvobozeni jsúce, bohóm dieky vzdachu.
A tak plynúce libým povětřím k vlasti trojánské, u břehu přistachu. A tak vystúpivše z lodie, hned se do města trojánského brachu, bohóm děkujíce, že sú se ve zdraví od tak lítých nepřátel zase vrátili. A tak Antenor, obětovav oběti znamenité bohóm, děkováše jim, že jsú jej ve zdraví zachovali. Potom na dvuor krále Priamuov jidechu s množstvím lidu, ješto se radováchu jeho ve zdraví navrácení.
A když sedieše král Priamus na sieni s svými staršími i s syny prvé řečenými a při něm stáše množstvie rytieřóv a panoší, tehdy Antenor pozdravi krále a jiných všech, jenž při králi stáchu. A tak jsa od nich laskavě přivítán, i poče jim rozprávěti všecko, což mu se bylo přihodilo v řecké zemi, a najprvé pravě jim, že měl těžkú odpověd od krále Pelea, hruozy a haněnie od krále Telamona, hanebné odpovědi od králuov Kastora a Poluxě, tvrdé řeči a hroznú postavu od Nestora vévody. A král se všemi svými vyslyšav docela řeči jeho, zamúti se velmi z toho, že jeho posla, s hodným poselstvím vyslaného, tak hanebně a nepřátelsky jsú odbývali Řekové a že sestry jeho Exiony nikoli nechtie vrátiti jemu.
