tepe, seče i morduje napořád, ktož se jemu koli naměte, takže před ním jako před jistú smrtí utiekáchu. Avšak druhá vojska řecká jachu Polidama a jatého chtie vyvésti z boje a poslati do stanuov. Ale Hektor, hnav na ně, dvě stě rytieřóv rekovsky a rychle zabi, kteřížto Polidama vediechu, a jej vysvobodi. A to vida jeden Řek najvětší z Řekuov jménem Lechides, hna na Hektora, chtě jej vždy zabiti. Ale Hektor, vešken plápolaje v hněvě, přihnav k němu, ihned jej zabi povalem. A Achiles vida, že Hektor toliko urozených a jiných bez čísla zbil, uloži na mysli své, že leč by rychle jej s světa sprovodil, že by nelze bylo Řekóm proti Trojánským svítěziti pro moc, udatnost a statečnost samého Hektora. I pomysli, kterak by to mohl k miestu přivésti.
A v ta doby přivinu se k Hektorovi vévoda Policeus, kterýž bieše přijel do vojska pro Achile, naděje se, že by jednu sestru Achilovu za ženu měl pojieti. A tak bieše bohatě přijel u velikém množství lidu. A když mezi vojsky s Hektorem se ten vévoda potka, Hektor hned hnav naň, zabi jej, a Achiles hnav na Hektora, s velikú horlivostí chtě Policena pomstiti. Ale Hektor, maje v ruce někeraké přeostré kopíce, jímžto udeři Achile v třiesla a rani jej velmi. Protož vyjěde Achiles z boje, a dav sobě ránu uvázati, vrátí se do boje, zda by se mohl nad Hektorem pomstiti, by pak i sám měl zabit býti.
A v ta doby Hektor odda se na jednoho krále řeckého, a toho jav, chtieše jej z vojsky vyvésti, zavrh za se štít svój na pleci, aby snáze mohl toho krále z vojsky vyvésti. A to zvěděv Achiles, že Hektor štítu před sebú nemá a toho krále vede, vzem hrubé a přeostré kopie, sevřev kuoň ostrohama a všecky své moci sebrav, [an]text doplněný editorem Hektor toho nevidí, hna úprkem na něho i pobuode jej smrtedlně v prsi tak, že mra s koně spade. Ale král Odemon, jakž uzře Hektora umrlého, želeje smrti jeho, hna na Achile, a raniv ho velmi kopím, s koně sbuode, takže Achile jako mrtvého zchopivše, na pavéze nesechu do stanuov. A Trojánští svého hrdinu najsilnějšieho a najudatnějšieho vidúce mrtva, silnú a statečnú sečí těla jeho dobyvše, vjědechu s ním do města s velikým pláčem, lkáním i žalostí, kteréžto nelze ižádnému vypraviti ani vypsati.
Počínají se dvamezcietmé knihy Kroniky trojánské, kterak jsú všickni Trojánští žalost měli pro smrt Hektorovu a tak divným zvelebením tělo jeho v chrámě v stánku na zlaté stolici jest postaveno
Když by zabit Hektor a do města vnesen, nasta pláč a kvielenie i nařiekanie ote všech obecně po všem dvoře králově a po všem městě. A tak každý, jako by svého najmilejšieho přietele ztratil.
