nemohú jinak k tomu přijíti, leč dadie Řekóm zlata a střiebra přemnoho za nahrazenie škod jich, kteréž sú až dosavád vzeli. A protož radieše všem, kteří mají penieze, a zvlášť králi, aby pro zbavenie toliko žalostí a záštie ruce své odvierali štědře, poňavadž vedlé obecného příslovie lépeť jest měšec uraziti nežli osobu. A že ještě na Řeciech nemohli sú konečné vuole jich v tom zvěděti, i žádal jest Antenor i chválil, aby s ním Eneáš o to byl vyslán, co by za ty škody mieti chtěli. A také aby Řekové lépe ujištěni byli těch slov, kteréž jim byl Antenor učinil. A tak rčenie Antenorovo všickni pochválichu.
A protož Antenor a Eneáš s králem Kalcibiem brachu se k Řekóm, ale král Priamus po rozchodu té rady jide do pokoje svého tajného, kdežto mnoho slzí v přielišných tesknostech vyli, snášeje v svém srci zrádné úklady Antenorovy a Eneášovy a že jest všecky syny své, tak zdařilé a tak udatné, ztratil a tolik škod přetrpěl a že ještě bolest k bolesti musí přičiniti a se i své z rukú nepřátel svých takými výplatami vyplacovati, kteřížto jemu sú tolik nenabytých škod učinili, a že na tu výplatu všecky své poklady musí vydati, kteréžto jest od mnohých časuov shromáždil. A když to všecko vydá a tady se ochudí, ještě by to přijal za dobré, by tolik byl bezpečen svým životem i svých věrných. A tak král Priamus v svých tesknostech nevie, co má činiti, poňavadž již musí činiti jich vuoli, kteřížto na zbavenie jeho všeho dobrého i života vší mocí tisknú i usilují.
Ale Elena, zvěděvši, že rokují o pokoj s Řeky Antenor a Eneáš, jide v noci k Antenorovi tajně a prosi jeho snažně, aby s králem Menelaem ji smířil a smluvil, aby s ním zase byla a jemu navrácena; kdežto Antenor slíbi jí to zpuosobiti. A tak Elena jide od něho zase na králuov dvuor. A mezi tiem Glaukus, mrtvý syn krále Priamuov, poctivě jest pochován s velikú žalostí. A v ta doby král Filimenis zjedna o těle Pantasilie královny, aby nebylo pochováno ani kam utraceno, dokudž by se smlúva o pokoj nestala. Že by to tělo chtěl provoditi do královstvie amozonského, aby v svém království poctivě bylo pochováno obyčejem královským.
A tak Antenor a Eneáš berú se do stanuov řeckých, kdežto s těmi třmi, kteréžto biechu Řekové vydali z sebe za smlúvce, o zrazení města pevnějie sú to mezi sebú srovnali a smluvili, a o smíření Eleny s králem Menelaem, mužem jejím; a tu jsú jí ihned zjednali milost pevnú od něho. A protož Řekové uložichu, aby Ulixes a Diomedes s Antenorem a s Eneášem šli do města. A když vjidechu do města, tehdy lid obecní, mysli vrtkavé a neopatrné, nepatřě ke všem příhodám lestným než toliko k řeči té, jenž jim
